Historie Vajnachů
Osmnácté století
K prvním snahám Ruska o ovládnutí a podrobení Vajnachů došlo v 1. desetiletí 18. století za vlády Petra I. Velikého (1672-1725), na jehož popud podnikli Kozáci první invazi na území Vajnachů.
V rámci Rusko-perské války (1722–1723) doplula kaspická flotila se samotným carem do ústí řeky Sulak 27. července 1722. Armáda Čečenců a Kumyků uštědřila carské pěchotě prvotní porážku u Enderi (rusky: Эндирей, GPS: 43°10' N, 46°40' E).
Přesto se carské vojsko utábořilo, 12. srpna vstoupilo do Tarki (dnes Machačkala, GPS: 42°57'N, 47°30'E), dobylo a vypálilo Utamyš (GPS: 42°24' N, 47°45' E), popravilo všechny zajatce a obsadilo město Derbent, které se vzdalo bez boje.
Kaspickou flotilu poničila bouře, čímž carské vojsko přišlo o většinu zásob. Nato car zanechal v Derbentu posádku a s vojskem odplul do Astrachaně.
V letech 1732 - 1770 bylo území Vajnachů systematicky dobýváno Ruskem, ačkoliv snaha Ruska byla přerušována sériemi povstání.
Šejch Mansur (1732-1794)
V roce 1784 se šejch Mansur (vlastním jménem Ušurma, 1732-1794), který byl znepokojen ruskou expanzí na severní Kavkaz, pokusil dosáhnout národní jednoty nařízením vajnachskému národu ukončit mnohé staré pohanské tradice (například krevní mstu, kouření tabáku a pití alkoholu) a nahradit právo zvykové právem zákonným.
Pod tlakem ruského expanzionismu se Mansurovi podařilo jednotlivé kmeny (tejpy) v obraně proti ruskému imperiálnímu tlaku sjednotit.
Ruské impérium se ho za to pokusilo zdiskreditovat a uvěznit. V roce 1785 vyslalo trestnou výpravu o počtu na 5000 mužů k jeho domu v Aldi-aul (na území dnešního hlavního města Groznyj), ale našli celou vesnici vylidněnou. Poté co Rusové celou vesnici vyplundrovali a vypálili, Mansur vyhlásil Rusům válku. Záhy čečenští bojovníci zvítězili v bitvě u Sunži, v níž padly a byly zajaty stovky ruských vojáků.
Mansur pak v prosinci 1785 shromáždil přes 12 tisíc bojovníků, z nichž většina byli Dagestánci a Čečenci. Byl ale poražen, když se mu nepodařilo dobýt pevnost Kizlyar.
Podařilo se mu ale v roce 1786 přinutit ruská vojska opustit novou pevnost Vladikavkaz (na území Ingušska).
V letech 1787-1791 se Mansur přesunul do oblasti Adygejska na severozápadním Kavkazu (dnešní prakticky celý Krasnodarský kraj), kde se v rámci obrany proti ruské expanzi postavil do čela Adygů. Opakovaně vedl Adygy a Nogajce do útoku proti Rusům.
V červnu 1791 byl Mansur raněn a raněný zajat u turecké pevnosti Anapa na pobřeží Černého moře (GPS: 44.8955, 37.3110). Byl zavlečen do Petrohradu a doživotně uvězněn. Zemřel v dubnu 1794 v pevnosti Šlisselburg. *)
Pozn:
*) Pevnost Šlisselburg, též zvaná Orešek, je pevnost na říčním ostrově v Ladožském jezeře při levém břehu Něvy, 35 km východně od Leningradu/Petrohradu. GPS: 59.954, 31.039